CESTA JE CÍL aneb Jak v hlavě, tak v realitě ... :)

 

CESTA DO ZAHRANIČÍ

 

"Nejtěžší je učinit PRVNÍ KROK ... "

 

Je právě krásná, slunečná, květnová neděle ráno 7:00h. a já vyrážím na cestu. Sluníčko svítí nad hlavou, vše se teprve probouzí a začíná příjemně vonět s tím, jak se ranní sluneční paprsky opírají do zvlhlé země. A já vykračuji na svou cestu. Téměř bez peněz - v hotovosti mám 300 Kč, bez velké výbavy a mnoha věcí. Jen s malým batohem na zádech, tentým spacákem, po zvážení nakonec i s mobilem, avšak především bez pohodlí vlastního vozu, jeho přístřeší a možností. Nenalíčená a příliš neupravená, pouze v praktickém tmavém oblečení a v pohodlné trekové obuvi. Ale s velkou VÍROU! Věřím v to, že ŽIVOT SE O MĚ POSTARÁ. Že vše, co potřebuji mám, a co ke mě bude mít přijít, také ve správný okamžik jednoduše příjde. A co nepřijde, nepotřebuji ... hlavní je, ČEMU VĚŘÍM! A já věřím ŽIVOTU, JEHO OCHRANĚ A SKUTEČNÉ VNITŘNÍ LASKAVOSTI LIDÍ!

 

Jak si tak kráčím s rukama v kapsách, cítím na dně jedné z nich nějaký papírek. Zamířím si tedy k odpadkovému koši, abych jej vyhodila na tomu určené místo. Ještě před tím ho ale rozbaluji, abych věděla o co se to vlastně jedná. Až mě zastavilo to a rozesmálo "sdělení", které je na něm uvedeno a které si tak dobře vybavuji. Píše ze tu: "SPOLEČNĚ ZVLÁDNEME I VELKÉ VĚCI" ... tu informaci jsem postřehla pár dní před mou cestou na nějakém ze všudypřítomných reklamních billboardů a věděla jsem, že to sdělení mi "patří." A tak jsem si jej poznamenala na kousek papírku, abych na něj nezapomněla. Jaké krásné překvapení to pro mě bylo právě v tuto chvíli, kdy jsem už dávno zapomněla, že mám ta slova podpory u sebe! ,,Skvělé! Děkuji! Děkuji za tu podporu ... " A já vnímám, že "pomoc" je se mnou ... :)  

 

K této cestě mě vedla především touha ...  zjistit, co nás čeká "tam venku", konfrontovat se s vlastními strachy, omezeneními a především pak zjistit, kde se nachází ta hranice vlastních strachů z "překážek". Také zažít NĚCO NOVÉHO, DOSUD NEPOZNANÉHO! OPUSTIT SVOU KONFORTNÍ ZÓNU a vypravit se do neznáma. A sama ... pochopitelně hlavně sama se sebou. A ověřit si SÍLU VÍRY. Tedy jak "v hlavě, tak v realitě" Chtěla jsem znát odpověď na otázku, zda jde v našem životě skutečně především o NÁŠ ÚHEL POHLEDU. Tedy v tomto případě, buď očekávám potíže a těžkosti, nebo jednoduchou a plynulou cestu plnou pomoci a "zázraků" ... ? :) A tím tedy poznat své vlastní MYŠLENKOVÉ LIMITY. Protože mnoho z nás ví o síle pozitivního myšlení, ale přes to jsme byli po generace vychovávání ve strachu a obavách a ty jsou často stále ještě velmi aktivními "brzdiči".

 

A tak vyrážím směr jihovýchod Evropy s tím nejlepším přesvědčením, kterého jsem v tuto chvíli schopná. A těším se na nové  zážitky a zkušenosti. Jsem otevřená všemu, skutečně. Připravená nocovat kdekoliv se mi "poštěstí". Necítím strach, nejsem nervózní. Tuto cestu vnímám jako přirozenou součást mé životní cesty ... ať již bude ta cesta jakkoliv dlouhá. Nemám přehnaná očekávání, chci jen v každé chvíli jednat jednoduše NEJLÉPE, JAK DOKÁŽU. A tak zjistím něco více o sobě, o svých limitech, o své cestě životem, o životě samotném ... :)

Jde se tedy stopovat ... po dlouhých letech se opět postavím ke krajnici, tentokrát dálnice a "požádám" tak o pomoc kolemjedoucí.

 

 

stopařka

DOBRODRUŽSTVÍ MŮŽE ZAČÍT ... :)

 

 

1.STOP aneb první anděl na cestě

 

Došla jsem na "základnu" stopování, kterou se mi staly Příšovice za Turnovem, směr Praha. Postavila se ke krajnici vozovky a poprvé s mírně nepříjemným pocitem nátáhla svou ruku se zdviženým palcem na znamení, že bych se "ráda svezla" :) Stopovala jsem naposled ve studijních letech a od té doby si už dokonale přivykla komfortu dopravení se kamkoliv v pohodlí svého vozu. Auta téměř "lítala" rychlostí, kterou si ze sedadla vozu jen těžko představíme. Nejáký čas, asi tak 20 minut se nedělo nic. Jen jsem stopovala jedno projíždějící auto za druhým a tiše prosila. A také trochu sledovala pohledy řidičů. Některé se mi zdály velmi přezíravé, ignorujicí. Uvědomila jsem si, jak jsme zvyklí vše posuzovat. Myslím téměř okamžitě. Něco vidíme a hned máme vlastní názor. Avšak ten nemusí mít se skutečnou situací, na kterou reagujeme pouze dle zvyku, vůbec nic společného! Pokud například vidíme stopujícího, pravděpodobně nás nenapadne v souvislosti s tím člověkem nic moc pozitivního. Avak do takové situace se někdy v životě může postavit jednoduše každý z nás! Stačí k tomu chuť vyzkoušet "nové"! Ale to jen krátké zamyšlení. Zarověň jsem si tak během toho stopování začala pokládat otázku tipu "co tady děláš?" Asi nutně to na samém začátku člověka jednoduše napadne. A za chvíli mi zastavilo první auto, jako bych měla hned přestat s podobným sebedotazováním ... :)

 

Zastavilo mi krásné Audi Quattro 7 a uvnitř seděl, jak jsem později poznala tichý a zároveň velmi milý řidič. Směřoval do Prahy a jeho cílem měla být původně Plzeň. Usadila jsem se tedy do pohodlné zadní sedačky tohoto tichého a komfortního vozu a začala navazovat komunikaci s příjemným řidičem. I když toho příliš nenamluvil, bylo znát, že společnost uvítal. A já jsem zase tak měla možnost povyprávět o své cestě a svém záměru. Do Prahy to uteklo velmi rychle a nakonec mi tento skvělý človíček navrhl, že mne odveze až k Brnu. Dokonce mě jako správný "anděl" vyzval, abych si SAMA ŘEKLA, JAKÉ MÁM PŘÁNÍ! Jistě mi rozumíte, že se v tu chvíli cítíte jako Alenka kdesi v říši divů ... i když skutečně DIV? Nebo se jedná o naplněná očekávání? Ovšem, neměla jsem jasnou představu o podobě vozu ani délky svezení, ale očekávala jsem pomoc! Věděla jsem, že není čeho se bát. A tak se má vnitřní nastavení v tomto okamžiku začala již plně "zhmotňovat" do reálné podoby ... :)

 

Kousek před Brnem mě první "anděl" mé cesty vyložil a popřál mi jen vše krásné na mé cestě. I když v průběhu našeho rozhovoru bylo znatelné, že má jisté obavy a pochybnosti o správnosti mého rozhodnutí. Ostatně nebyl první ... samozřejmě jsem se ne jen u svých nejbližších a milovaných setkala s velkou nedůvěrou a obavami ohledně mé cesty stopem zcela sama!  Osobně jsem si však strach z možných scénářů tak, jak je známe nepřipouštěla. A to především na základě toho, že jsem ani NECÍTILA OHROŽENÍ! Skutečně ne. Alespoň v tento čas ne. Cítila jsem se v bezpečí. ŽIVOT JE HRA! A je nutné znát pravidla a také je alespoň tak, jak jsme nyní schopni TAKÉ POUŽÍVAT!

Rozloučili jsme se tedy a já se dala na cestu dál. Opět jsem se vydala stopovat ... 

 

2.STOP aneb druhý anděl na cestě

 

Dalším vozidlem na mé cestě byla dodávka polského dopravce. Zastavil příjemný a od ucha k uchu usmívající se polák, kluk mého věku a potěšeně se zaptal, kam směřuji. Nasedla jsem a uháněli jsme směr Bratislava, i když dopravce směřoval "jen" do Lednice. Tedy ... domluvili jsme se na krátkém svezení. Rozpovídali jsme se směsicí jazyků, z nichž převládala angličtina, která zatím není mou úplně nejsilnější stránkou. Ale hovor byl příjemný a také jsem ve zkratce vysvětlila svůj záměr. Každého totiž velmi zajímalo, kam cestuje s malým batohem na zádech mladá dáma úplně sama! A samozřejmě jestli se nebojím! Řekl, že by ani on sám něco podobného nevyzkoušel! Avšak já odpovídala to, co vždy: ,, Nebojím se, nepřipouštím si NIC ZLÉHO."

 

Když zjistil mé úmysly, pokusil se mi ještě pomoci tím, že skrze vysílačku poptal své kolegy na cestě. V případě, že by někdo pokračoval směrem k Bratislavě, mohli by mě vzít s sebou. Avšak bohužel neúspěšně. Někteří projeli před námi a jiní níže ani nepokračovali. Tedy ... opět jsem se rozloučila s dalším milým člověkem, který byl ochotný, snad byl i "poslán" mi pomoci :) Ocitla jsem se tedy v čase 14:30h. u Podívína, kousek před hraničním přechodem opět na dálnici a stopující další "anděly" na cestě. 

 

3.STOP aneb další andělé na cestě

 

Úžasný mladý a veselý pár Bratislaváků vracejících se z Hradce Králové mě naložil téměř na samé hranici Čech a Slovenska. Ti mě dovezli až za Bratislavu, na místo, odkud se mi bude dobře stopovat, jak mi sami řekli. Další, velmi pozitivní zkušenost na mé cestě s tímto párem mého věku, kteří neustále vyprávěli a vyprávěli. Byla to krásná, i když celkem krátká cesta, po níž mě vyložili opět s přáním všeho dobrého na mé cestě. A já s radostí poděkovala za to milé přání i za tolik milou společnost a svezení zase o "kousek níže".

 

4.STOP aneb čtvrtý anděl na cestě

 

V pozdním odpoledni jsem se dala na další stopování s tím, že se mi buď podaří opět někoho zastavit a nebo se začnu pomalu poohlížet po místečku na přespání. Zdálo se, že v místě, kde jsem se zrovna nacházela byla možnost přespat přímo kousek od dálnice v jakýchsi "dřevěných stanech" - pravděpodobně sloužících jako sušáky. Ty se zdály být příjemným zázemím a při pohledu na ně a představě noci strávené pod jejich ochranou jsem cítila klid. A tak plán byl jasný. Buď se mi podaří někoho stopnout a posunout se ještě níže, nebo složím svou hlavu na Matičce Zemi schoulená v tenkém spacáku pod těmito "sympatickými" sušáky. :)

 

A najednou po chvíli stopování, které ani v žádném předchozím případě nikdy netrvalo déle než půl hodiny, se mi opět podařilo stopnout nějakého "dobráka". Tentokrát kamion s českou poznávací značkou Brno! :) Běžela jsem k velkému vozidlu převážejícímu, jak jsem se později dozvěděla, vepřové půlky. Tedy jistě uznáte, že je to skvělé téma pro 100% vegetariánku již téměř deset let. Přišlo mi to ale jako velmi zajímavý životní paradox. Tedy to, co běžně člověk v životě snad až "odsuzuje" je najednou určitou součástí jeho života. Stejně tak jako kuřácká záliba velmi milého a příjemného řidiče, který si samozřejmě rád zakouřil. Však také nic proti tomu, je to pouze osobní věcí a rozhodnutím každého z nás. Avšak i ten běžně mi tolik nepříjemný cigaretový dým tehdy nebyl ale vůbec důležítý!

 

CÍTÍTE TOTIŽ JEDNODUŠE VDĚČNOST ... protože jediné důležité, co máte v tuto chvíli, je uloženo v malém batohu a vše "navíc" vnímáte jako požehníní. Když Vás tedy naloží milý a sympatický člověk, který se Vám navíc snaží skutečně pomoci (ostatně všichni mi chtěli pomáhat, jak jen mohli), jste prostě velmi vděční a Vaše reakce na "běžné" životní podněty a situace se zásadně liší! Jste daleko od domova, zcela sami, v jiné zemi a Váš život se momentálně plně soustředí na TEĎ A TADY! Cíl máte, ale nyní je daleko důležitější, co se DĚJE PRÁVĚ TEĎ, NEBO NEJDÉLE ZA PĚT MINUT! Tedy z toho pochází jednoduše řečeno CESTA JE CÍL. Každý krok je důležitý, každý je jiný a přináší NĚCO ZCELA NOVÉHO! A v tom je pravé KOUZLO ŽIVOTA. Tak je třeba zacházet se životem každý den i v běžném životě! ČINIT POSTUPNĚ JEDNOTLIVÉ KROKY! 

 

Najednou tedy reagujete a "fungujete" ve zcela jiném režimu! Nevíte co bude za půl hodiny. Nevíte, kde se octnete. Nemáte připravenou horkou vanu ani měkkou matraci Vaší milované postele k ulehnutí. Místo toho máte teplé ponožky, pytel pro případ použití jako pláštěnky, protože zabírá mnohem méně místa v již tak malém batohu, čelovku pro posvícení si na cestu, tenký spacák, který je dostatečně lehký a talisman, se kterým se pomazlíte, aby Vám nebylo smutno ... :) To vše v jednom malém zavazadle, které si hýčkáte, protože je to právě teď jednoduše to jediné, "co máte". Tedy až na jednu důležitější "věc" ... máte především pak SAMI SEBE! 

 

A i když jsem byla skutečně připravena přespat kdekoliv v poli či louce, přišla mi neuvěřitelná nabídka od milého kamioňáka. Nabídl mi možnost přespat na jednom ze dvou lůžek, které jsou v kabině umístěné nad sebou. Bylo již dost pozdě, stmívalo se a představa hledání místa na spaní v temnotě noci s čelovkou na čele mě ujistila, že nabídku velmi ráda přijmu. Dojeli jsme tedy do Maďarska do jednoho nejmenovaného řetězce vyložit "drahocený" náklad a zatímco milý řidič vykládal zboží, já si už dosti unavená po celém dni ráda natáhla své tělo na téměř "kouzelné" lůžko, které se mi naskytlo. JAKÉ TO V TUTO CHVÍLI POHODLÍ! VĚŘTE! S radostí jsem se tedy zachumlala do svého spacáku a během chvíle také poctivě usnula ... :)

 

Noc byla krátká, ale v noci mě vzbudila opět tato slova: ČLOVĚK MUSÍ ZNÁT PRAVIDLA HRY". Co nevidět jsem se měla opět vydat na další část své cesty. Milý "anděl" se ještě pokusil zavolat svým kolegům, kteří by mě podobně, jako v předchozím případě, mohli svézt zase o něco dál. Avšak ani tentokrát se nepodařilo. Řekla jsem ale: ,, Nevadí ... jistě se mi podaří stopnout přesně toho správného člověka, i když to není žádný z Tvých kolegů.'' :) Krátce jsme tedy ještě posnídali a milý "anděl" mě ještě převezl k dálnici, odkud jsem se opět mohla posunout. Celá tato zkušenost byla velmi pozitivní. Je patrné, že se neobjevil na noc náhodou. I když jsem byla připravena nocovat kdekoliv, stále jsem měla velmi dobrý pocit a byla jsem klidná.
Možná jsem tedy snad tam uvnitř vnímala, že se "pomoc" dostaví. A dostavila, aniž bych s tím počítala! Jednoduše jsem nechala vše plynout a věděla, že vše, ať již v jakýchkoliv podmínkách bude naprosto v pořádku a správně. A tak se tedy také stalo ... a nakonec jsem byla sama velmi mile překvapená! :)

Děkuji tomuto milému člověku, z nějž se stal přítel, za jeho ochotu a přátelský přístup.

A stejně tak ze srdce děkuji všem, kteří mi po celou tu dobu mé odvážné cesty tak úžasně pomáhali! Bylo jich mnoho a já se celou tu cestu cítila v bezpečí, pod ochranou. Koho? ŽIVOTA ... :)

 

 

SHRNUTÍ A MÉ POZNATKY:

 

Přišlo mi sdělení "ČLOVEK MUSÍ ZNÁT PRAVIDLA HRY" ... tedy dle mého názoru jednoduše UVEDOMIT SI, ŽE SI JE PŘEVÁŽNĚ SAMI VYTVÁŘÍME!
PRAVIDLO je tedy jednoduché. Především nejdříve VYKROČIT! A také naše MYŠLENKY, OČEKÁVÁNÍ! Tedy to, jak se situace vyvíjejí, protože jsme si je předem V MYŠLENKÁCH VYTVOŘILY.

 

ZAMĚŘTE TEDY SVOU PLNOU POZORNOST NA SVÁ ŽIVOTNÍ OČEKÁVÁNÍ! Očekáváte to dobré, hezké či dokonce krásné?
Nebo za "každým rohem" vidíte jen to nejhorší, co by se Vám mohlo stát? 
Co myslíte, že k Vám nakonec v životě skutečně přijde? Nezapoměňte, ža VAŠE PŘÁNÍ JE VŽDY TAKÉ ROZKAZEM! 

Má cesta toho je myslím dokonalým důkazem. Neočekávala jsem nic zlého a též se nic takového nepřihodilo. Věřím, mám VELKOU
VÍRU V ŽIVOT A JEHO POMOC! A pokud snad nastane situace, která je třeba řešit, čelit jí, pak jen prověřuje NAŠE SCHOPNOSTI!
VYTRVAT, ODOLAT, VĚŘIT, POSUNOUT SE  .... 

 

Je nutné si tedy především nejdříve uvědomit SVÉ VLASTNÍ LIMITY, KTERÉ JSME SI V ŽIVOTĚ NASTAVILI! Uvědomte si, že každý z nás má svou hranici. Tedy co je pro jednoho zcela běžné, může být pro druhého naprosto nepředstavitelné a pod. Věnujte pozornost VŽDY JEN SVÉMU ŽIVOTU, HLEDEJTE A BOŘTE JEN TY SVÉ VLASTNÍ HRANICE!

 

A BUDETE TAK NEJLEPŠÍM VZOREM A PŘÍKLADEM I VŠEM OSTATNÍM! :)

 

Zkoušejte NOVÉ A NEPOZNANÉ! NEDRŽTE SE ZPÁTKY! NEKLIČKUJTE PŘED ŽIVOTEM A JEHO MOŽNOSTMI! Možná budete překvapeni!
Jsou totiž nekonečné. Jedinou hranicí jsou Vaše myšlenky a přesvědčení. Nic více. 

 

KAŽDÝ DEN PŘEKONEJTE JEDNU ZE SVÝCH HRANIC! I KDYBY SEBEMENŠÍ ... UDĚLEJTE KAŽDÝ DEN NĚCO JINAK!!! :)

 

ŠTĚSTÍ

 

VYTVOŘTE SI SVŮJ NEOMEZENÝ PROSTOR ... VYTVOŘTE SI ZCELA NOVÉ MOŽNOSTI! 

 

A především pak nezapomeňte, že CESTA JE TEN CÍL! Žijte naplno, dělejte co Vás baví, učiňte se skutečně šťastnými! 

 

Protože JEDINĚ VY MŮŽETE ... NIKDO JINÝ TO ZA VÁS NEUČINÍ ... 

 

Máte to tedy jen VE SVÝCH RUKOU ... :)

 

 

S láskou a úctou,

Monika Zieneckerová fotoobrazy monika

Monika Zieneckerová

FOTOOBRAZY Monika