Když CESTA JE CÍL aneb "Dálnice 60"

ÚVOD:

 

CESTA

 

... Maďarsko, Srbsko, Makedonie?

 

Chuť vyzkoušet si v netradičních podmínkách na "vlastní kůži" jak nám ŽIVOT pomáhá a provází nás ... aneb
JAK V HLAVĚ, TAK V ŽIVOTĚ?

 

 

 

Co mě tedy přimělo k netradiční "VÝPRAVĚ" stopem do zemí Balkánu?

 

Především OVĚŘIT SI SÍLU MYŠLENKY.
Zakusit výše zmiňované JAK V HLAVĚ, TAK V ŽIVOTĚ i v podmínkách, kdy člověk VYSTOUPÍ ZE SVÉ KOMFORTNÍ ZÓNY a sám sebe záměrně postaví do pro něj DOSUD NEZAŽITÝCH OKOLNOSTÍ. 

 

 

Myšlenka dát se na jihovýchod Evropy vznikla přibližně před rokem. Tehdy jsme se s přítelem letecky vraceli z jedné další krásné a opět převážně dobrodružné dovolené z námi tolik milovaných řeckých ostrovů. Tehdy jsem obdivovala z té letecké výšky tu nádhernou část téměř neosídlené Evropy. Po návratu domů se však tehdy má myšlenka na návštěvu této části našeho krásného kontinentu vytratila. Ovšem pouze na nějaký čas ... :)

 

Postupně se ale během roku začaly zvláštním způsobem, jak to již v životě bývá a to jej činí nádherným a dobrodružným :) ... objevovat "ukazatele" a jistá sdělení týkající se právě těchto zemí. Podobná sdělení provázejí a potkávají každého z nás a to každý den. Pokud si jich všímáme a jsme ochotni věnovat jim svou pozornost, můžeme se jimi nechat velmi snadno"vést", nasměrovat. ŽIVOT totiž velmi dobře zná naše osobní výzvy a"naviguje" nás tak k situacím, které nás dovedou k potřebným zkušenostem. Avšak NEJEN TO! ŽIVOT JE především HRA! A je jen na nás, zda se rozhodneme tu HRU HRÁT. A navíc ... vždyť CESTA JE CÍL :)

 

Řekla jsem si tedy dobře. Směr cesty znám, ten mi byl "ukázán". CÍL CESTY mám, protože sama CESTA JE CÍL ... :) Jaro a přicházející teplé počasí se zdálo být naprosto ideální pro podniknutí cesty. A navíc, vnímala jsem jasně, že čas se naplnil. Řídila jsem se zcela a zásadně svou vírou a také tím, ŽE VŠE POTŘEBNÉ KE MĚ PŘIJDE V TEN SPRÁVNÝ OKAMŽIK. Tedy tak, jako to v životě jednoduše bývá.

 

Rozhodla jsem se tedy nevyvíjet žádný tlak na okolnosti a jednoduše setrvat do chvíle, kdy budu jasně vědět, že mám vše potřebné. Vymezila jsem si dostatek času a prostoru. Postarala jsem se o veškeré pracovní záležitosti, abych mohla odcestovat a vše krásně plynulo i bez mé přítomnosti. Květen se mi jevil jako dokonalý čas, kdy vše hýří vitalitou a chutí do života. I já sama jsem to jasně cítila ... jsem připravená, ať se tedy DĚJE VŮLE BOŽÍ ... :)

 

Od samého začátku jsem si byla naprosto jistá, že tato cesta mi mnoho dá. Ať již budu cestovat týden či měsíc, věděla jsem, že pro mě bude velmi přínosná. Chtěla jsem překročit jakousi "bariéru" a vyzkoušet, jak moc jsme v životě skutečně ovlivněni běžnými věcmi jako jsou peníze, pohodlí vlastního automobilu a především pak, naše vlastní omezující přesvědčení. Osobně jsem před cestou žádná omezení nevnímala. Necítila jsem strach a to ani v případě, kdy jsem 10. května skutečně opouštěla POHODLÍ A KOMFORT svého života a bez auta, s malým batohem na zádech, tenkým spacákem, pár kousky nejnutnějšího oblečení, vybavena mapou a zubním kartáčkem, zásobou vody a svačinou, vyrazila v 7:00 ze svého "pracovního" bytu nedaleko Turnova na cestu. Na svůj, po dlouhých letech první "stop" :)

 

Jak sama cesta probíhala se průběžně dozvíte v jednotlivých "dílech" tohoto "cestopisného seriálu" :) Celou cestu jsem si od samého začátku pečlivě zaznamenávala. To proto, abych ji nejen Vám mohla následně zprostředkovat a sdělit Vám své poznatky. Ale jednoduše i pro sebe samotnou. Chtěla jsem si později připomenout každý detail té cesty i všechny své pocity a zážitky

 

Vedla mě především NAPROSTÁ VÍRA ...
Víra v ŽIVOT A JEHO POMOC, kterou nám přináší KAŽDÝ DEN, V KAŽDÉM OKAMŽIKU.
Tak, jak jsem o tom přesvědčena.
Nepřipouštěla jsem si žádný strach ani nebezpečí. I když mě mnoho lidí varovalo. Mí nejbližší mi porozuměli 
a popřáli mi šťastnou cestu. Dobře věděli, že mi nemohou zabránit. 
Vyrazila jsem však s otevřenou myslí a rozhodnuta jednoduše dojít do SVÉHO "MAXIMA".
Klidná a otevřená okolnostem, které MĚLY PŘIJÍT.
A to málo, co mám s sebou? 
VŠE POTŘEBNÉ JISTĚ MÁM ... O TOM JSEM NEMĚLA POCHYB! Tedy, nač čekat? Může se vyrazit ...

a nyní se DĚJ VŮLE BOŽÍ ... :)

 

 

Již brzy se můžete těšit na "první díl" mé cesty :)

Když CESTA JE CÍL aneb Dálnice 60 - DÍL 1. První krok je tím nejtěžším

 

 

S láskou a úctou,

Monika Zieneckerová

Monika Zieneckerová