Pro nás ženy, krásné BOHYNĚ... 

 

šťěstí

 

 

Zdá se, že skutečná „ŽENSKOST“ je něčím zcela jiným,
než jsme dlouho věřily.

 

„Musím vypadat skvěle a to za všech okolností, být nádherná, schopná, reprezentativní, dosatečně sexi, štíhlá, vždy upravená, úžasná hospodyně, matka i milenka, plná energie a optimismu, který mám rozdávat.“

 

Znáš to také? Dáš mi za pravdu, že jsi také v tomto vědomí vyrůstala a přijala jej za své? Bez ohledu na to, kdo udává tyto „parametry“, jsi uvěřila tomu, že právě takto podobně by měla správná žena „vypadat“. A snad běda, pokud tomu tak není.

Po generace bylo ženství velmi „pokroucené“ a z jeho síly a schopností snad jen velmi málo zachováno. „Pravda“, která tvdila, že žena je slabé pohlaví a její hlas byl dokonale utlačen, se dnes konečně opět začíná ozývat! Ženy si začínají uvědomovat, že něco je jinak. Na základě zkušeností z generací jejich matek, babiček a prababiček spatřují, že toto nemůže být a není ženin „úděl“. Síla, kterou v sobě jako ženy stále máme, i když velmi dobře potlačenou možná hluboko uvnitř, se začíná probouzet.

A zdá se, že ty „pravdy“, které jsme tak dlouho poslouchali nejsou pravdami a že skutečná ženská síla je mnohem větší, než jsme si jen myslíme. Vždyť ŽENA... její schopnost přivést na svět nový život, schopnost tolik milovat, mnoho zvládnout, být tak tvůrčí a inspirovat i druhé pohlaví, schopnost vytvořit zázemí a bezpečí, i síla, která se aktivuje ve chvíli potřeby ochránít své dítě při hrozícím nebezpečí. A jistě mnohem mnohem více...

Jak jen je možné, že jsme kdysi dávno jako ženy přijaly nepravdy o vlastních slabostech, neschopnostech a potřebách být za každou cenu vše možné, jen ne být dostatečně SAMI SEBOU, VE SVÉ SÍLE, V LÁSCE K SOBĚ A TÍM I OSTATNÍM, být těmi „čarodějkami“ ovládající mnohá kouzla, ženami plnými něhy i zdravé vášně, NEZKROTNÝMI „VLČICEMI“ I NĚŽNÝMI MILENKAMI. A v neposlední řadě, jednoduše BOHYNĚMI, které si mohou dovolit příjímat a být ZCELA sami sebou.

 

Ženství skrývá mnohá mystéria, která v dnešní době spíše jen letmo vnímáme.

 

Snad v určitých „záblescích“ ve chvílích zvláštně tajemných, kdy se určitá část té „mocné čarodějky“ z ničeho nic ozve. V tu chvíli snad každá z nás jasně a zřetelně slyší ten jinak velmi tichý hlas, který říká:

„Jsi mnohem více. Jsi mnohem silnější a mnohem krásnější, než si vůbec myslíš! Buď sama sebou! Buď svou! Jsi nádherná, jsi BOHYNĚ...“

 

Nedokážu ani slovy vyjádřit, jak velká bolest se v mém „ženství“ objevila ve chvíli, kdy jsem si plně dovolila jej „prožít“. Mnohá zranění nejen má, ale všech žen a to nejen našeho rodu, která jsou stále, zdá se, u každé z nás velmi „aktivní“. Jako by se snad bolest všech žen, které kdy v historii trpěly z důvodu potlačení jejich skutečné SÍLY a OPRAVDOVÉHO ŽENSTVÍ v tu chvíli otevřela a já jasně cítila vše, čím si ty nebohé bohyně prošly. A budeme-li upřímné, stále procházíme. Ne snad v podobě jako v dobách dávno minulých plných zločinů páchaných na ženách právě z důvodu OVLÁDNUTÍ jejich skutečné síly a moudrosti. Ale i tak, „bičujeme“ vlastně stále ještě sebe samé mnohdy v hluboké nevědomosti a víře, že NEJSME DOSTATEČNÉ. Ať již dostatečně krásné, všehoschopné a navíc s úsměvem na tváři..

Byla v nás UMĚLE vytvořena představa „ideální ženy“, které se skutečností nemají nic společného. Snad jen touha „ZKROTIT“ SKUTEČNÝ ŽENSKÝ TEMPERAMENT A SÍLU toto vše zavinila.


Ale... zdá se, že cosi se mění. PROBOUZÍ. Ty „čarodějky“ a silné ženské povahy, které překonaly mnohé generace se v této „kouzelné“ době opět ozývají. A to velmi silně. A osobně se nestačím divit nad  „zmateností“ (bohužel záměrně vytvořenou) tohoto jinak zcela nádherného světa a žasnu nad tím, co jsme jako lidstvo byli schopni připustit, podstoupit a prožít ve víře, že tak je to „skutečné“ a zcela v pořádku.

SILNÉ BOHYNĚ V NÁS VŠAK OŽÍVAJÍ! Probouzejí se jako z dlouhého spánku opět k životu v radosti a šťěstí. Cítím to! Ta „šelma“ ve mně začíná svými údernými výkřiky dávat jasně najevo, že se s něčím už dál nehodlá smiřovat! Že určitou formu „pravdy“, kterou kdysi dávno „POSLUŠNĚ“ přijala za svou již nehodlá dále ve svém životě akceptovat! Nejdnou povstvává jakási síla, která do této doby v naprosté dřímotě jen povzdechovala, jako by jen čekala na ten vhodný okamžik. A ten zdá se přichází.

ŽENSKOST je mnohem více, než jsme si kdy myslely. Nesmyslné jsou nejen všechny „diktáty“ skutečné krásy, ale stejně tak podřazenost a slabost žen. Vědomí, že jsme slabé pohlaví, které nemá snad ani nárok na to vyjádřit svou pravdu, natož pak ve své ryzí pravdě žít! Nikoliv, milé ŽENY! Nikoliv krásné bohyně, dámy, dívky, ženy zralé a zkušené, mladé a odvážné, silné a bojovné či neskutečně něžné, milující a opečovávající... NIKOLIV!

Naše síla je skryta ve všech těchto podobách! Každá z nás má několik „tváří“, které se projeví dle aktuální situace. A je to zcela v pořádku! Ten tam je čas, kdy jsme jen měli následovat „silnější“ mužský hlas (a nic proti našim úžasným mužům, kteří se stejně tak jen stali „otroky“ lživých „pravd“ o povaze pohlaví a jejich moci a dnes se stejně tak probouzejí z dlouhého "spánku") a bez odporu jej následovat!

Skutečná ženská povaha a síla ženy je totiž daleko větší a mocnější. A to nepíši z důvodu „nadřazenosti“, ale je to pouhým konstatováním skutečností, které byly po generace téměř zcela vymíceny a „znásilněny“ lží. Nejde o to vypátrat původ všeho toho „zla“. Ale uvědomit si, že JSME ÚŽASNÁ A VELMI MOCNÁ STVOŘENÍ!

A proč? Protože je načase dát průchod sobě samé, SVÉ PŘIROZENOSTI A KRÁSE, I SÍLE A MOCI. A je to zcela v pořádku. Uvedomit si, kdo skutečně jsme, jaké kvality máme a také to, že každá z nás má ty své, jedinečné a že vzájemně si nemáme býti sokyněmi, ale SESTRAMI... bohyněmi, které spolutvoří, sdílejí a tím se vzájemně posilují, ty, které mají své srdce otevřené „dokořán“ a rozdávají lásku, něhu a soucit, stejně jako sílu, moc a svou úžasnou kreativitu tomuto světu, Matce Zemi, našim dětem a můžům.

Buďme si vědomé toho, že skrze naše milující srdce i odvahu, kterou si každá z nás nese přirozeně v sobě, můžeme být „mostem“ i k otevření mužských srdcí. Ano. Jsme to my, ženy, které toto mají ve svých rukou. A to, jak moc si dovolíme být skutečně ženami se vším, co k tomuto nádhernému „poslání“ patří, dopomůže v konečném důsledku obnově a „zrození“ nového světa v lásce, moudrosti a naději i společném sdílení a tvoření.

 

Žena je tím „mostem“. Každá z nás. A proto je velmi důležité uvědomit si, kdo jsi. Jaká žena jsi.

 

Co Tě těší a po čem touží Tvé srdce. A také... DOVOLIT MU TO! Dovolit tak vlastně sama sobě dokonalé SEBE – POZNÁNÍ, které Ti otevře brány k novému světu! A tím jej přiblížíš také všem ostatním ve Tvé blízkosti! Nemusíš více dělat. Nemusíš se snažit být všude, všechny zachraňovat a být při tom stále dost atraktivní. Nikoliv. Ten KLÍČ JE VE TVÉM SRDCI. A když odemkneš své srdce ve svém plném ženství, odemkneš tak bránu mnoha dalším, kteří „Tě budou následovat“. K lásce, míru, radosti, tvořivosti a kráse. Nic více není třeba.

Buď pouze sama sebou. Staň se především pro sebe tou, kterou chce být. Staň se sama sebou a buď tak inspirací i všem dalším! Ženám i můžům, stejně jako dětem, které k nám vzhlížejí a učí se od nás.

Staň se BOHYNÍ, kterou ve své podstatě dávno jsi. Vnímáš ji? Možná více, či méně, ale je v Tobě! Právě teď! Ta, kterou možná už velmi dlouho hledáš. Ta, kterou jsi postrádala a aby sisi tuto ztrátu nyhradila, hledala jsi „venku“. Naučila ses tak splňovat očekávání Tvého okolí v domnění, že se Ti tak dostane lásky a uznání a v neposlední řadě, že tak nalezneš to, co jsi tolik postrádala...
SEBE SAMU, SVÉ SKUTEČNÉ ŽENSKÉ JÁ.

 

Být tedy sami sebou, ve své přirozené kráse i síle...

 

Právě to nám všem z celého srdce přeji! Abychom skutečně objevili sebe samé v plné síle a radosti!
Abychom se přestaly bát nesmyslných lží a začaly žít SVOU PŘIROZENOU PODSTATU!
Abychom vždy vycházely ze své pravdy a ve své pravdě žily.
A abychom si uvědomily ILUZI TOHOTO SVĚTA.
Okamžiky, kdy nám cizí hlasy našeptávají, jaké bychom měly být, jak bychom měly vypadat, jak se líčit a oblékat,
jakou profesi bychom měly vykonávat a jak dobře bychom měly umět vařit,
uklízet a žehlit, abychom prý byly „SKUTEČNÝMI“ ŽENAMI.

 

Ano... je v pořádku pečovat s láskou o svou domácnost, rodinný krb a své milované, ALE NIKDY NA ÚKOR SEBE SAMÉ. Být ženou skutečně neznamená být otrokyní. Právě naopak! Být skutečnou ženou znamená, zdá se, být silnou, tvořivou bytostí plnou radosti a vášně z vlastní seberealizace a jednoduše vším, co my sami za svou „ženskost“ považujeme! Ale nikdy z „pravd“ svého okolí, ze strachu, abychom obstály a něco dokazovaly (i sobě samým), z podvědomí o tom, jak to měly naše babičky a prababičky, které na sklonku svého života jen často s povzdechem a téměř neznatelně poznamenaly:
„Měla jsem DOBRÝ život. Obětovala jsem se... a tak je to správné“

Ale já jasně cítím, že není. A žena není ničím méně než muž. Nenese žádný „úděl“ sebeobětovat se. Snad kromě toho, kterému jen ona sama, bohužel často pod tlakem společnosti uvěřila. Žij tak, jak to sama cítíš! Žij ze své skutečné podstaty. Žij svůj život tak, jak jej žít chceš. A neubližuj si. Buď silná a nastav si své pevné "hranice", které naprosto zdravě vymezí Tvůj prostor. Protože ani své rodině nemůžeš dát to, co sama "nemáš, co sama hledáš. Naplň sebe až po okraj a daruj z lásky vše, co přetéká... :-)

 

Nezapomeň... a BUĎ SAMA SEBOU, BUĎ SVOU. Protože TY SI ZA TO STOJÍŠ!!! :-)

 

 

S láskou a úctou,

štěstí bohyně