Ptám se... kam mizí životadárné slunce?

 

slunce

 

Nikdy dříve jsem se nad tím nezamýšlela. Proč také? Nebylo třeba. Vše bylo přeci vysvětleno a mé dosud klidně "spící" vědomí se neptalo. Co je to? Proč je to? A kde se to bere? Vždyť nám bylo vše důkladně vysvětleno a tím "pojištěno". Jedná se o pouhou fyziku a zákonitosti, které nelze změnit. Ovšem až do chvíle, kdy se mé vědomí začalo více ptát a pátrat po smyslu života a s ním spojených nezodpovězených otázek. A k mému tehdejšímu velkému překvapení jsem začala zjišťovat, že možná mnoho životních "zákonitostí" přeci jen nejsou takové, jaké se zdají být.

 

Mnoho pravd, které pro mě byly do jisté  doby v mém životě neotřesitelné a jimž jsem naprosto věřila, se začaly odkrývat a já tak zažívala ve svém probouzejícím se stavu z dlouhého životního spánku nemalé otřesy. Realita taková, jakou jsem ji znala se začala tříštit a mé vědomí začala zaplavovat nová vlna informací o tom, že je možná mnohé na tomto světě jinak, než se nám může zdát. To, čemu jsem věřila najednou nebylo. Snad jediné štěstí je, že se "to" děje postupně a člověk má přeci jen trochu času na "zotavení se" z otřesů, které přicházejí jeden za druhým. Ano, skutečně, pokud se vědomí probouzí, nastává zmatek. Staré se postupně rozpadá, abychom mohli spatřit nové skutečnosti. A jistě každý, kdo si tímto procesem také prošel mi dá za pravdu, že může nastat i velká panika. I když na pozadí velké radosti... a to z toho, že jsem se právě a především konečně "probudila"! :)

 

I v případě "mizejícího" sluníčka, které se neustále ztrácelo za podivné "čárance" na obloze jsem začala nacházet zajímavé, avšak husí kůži nahánějící zprávy o skutečné příčině. Najednou veškerá doposud známá teorie o kondenzačních stopách, kterou zanechávají trysková letadla v určité výšce a čím se tedy postupně vytvářejí ony "čáry" na obloze nebyla jedinou teorií. Je tedy skutečně možné, že se nejedná o pouhé bezpečné, avšak nepříjemné stopy letadel, které sluníčku nedovolují prozářit naše dny? Mohlo by se opravdu jednat o záměrné vypouštění jakýchsi jedovatých látek? A proč? Kdo by mohl mít zájem něco takového dělat? Zde skutečně ponechávám na zvážení každého, ať si sám zvolí jemu pravděpodobnější, či při nejmenším snesitelnější variantu pravdy, kte které se přiklání. 

 

čáry na obloze

Čáry na obloze... skutečně pro nás nepředstavují žádné riziko?

 

Myslím ale, že během tohoto léta (2014) jsme skutečně prožili velmi málo slunečných dní. Kdykoliv, kdy se z rána objevila blankytná obloha bez mráčku se během prvních pár hodin "honilo" po obloze tolik letadel zanechávající onu nepříjemnou stopu, až je to zarážející. A v podvečer, kdy se mnohdy mohlo zdát, že bude krásný a dech beroucí západ, se opět odkudsi "vynořily" a "začáraly" ten symbol znovuzrození a síly lidského vědomí ( symbol Slunce), až zcela zmizel. Ani jasná noc se zářivým měsícem na obloze (Měsíc - Luna symbolizuje podvědomí člověka, jeho magickou sílu) nebyla tek zcela "neposkvrněna".

 

Minimálně toto stojí za úvahu každého. A věřím, že se začneme více ptát. A dožadovat se pravdivých odpovědí. I když, raději ji hledejme každý v sobě, ve svém nitru... tam je skutečná pravda každého z nás. Tam se lživých odpovědí nedočkáme. A také hledejme v našich myšlenkách. Těmi můžeme mnohé změnit, mnohé ovlivnit. Vždyť za vším, co nás dnes obklopuje, co běžně dnes ve svých životech používáme, za vším stojí právě myšlenka, nápad, záměr, který dává vzniknout realitě.. A tak se zaměřmě s láskou v srdci na svět, kde není ničeho a nikoho, kdo by měl zájem ubližovat ostatním. Na svět v lásce a radosti pro všechny.

 

Z celého srdce si přeji, abychom začali všichni více pátrat. Hledat odpovědi, v sobě i venku a z nalezených si vybrali ty správné. Vždyť jde o nás všechny, o naše děti, o naše zdraví, o naše krásné životy.... 

 

S láskou a úctou,

Monika Zieenckerová

Monika Zieneckerová

FOTOOBRAZY Monika©