Samota a její význam v našem životě

 

samota

 

Přijde - li do našeho života, většinou se před ní snažíme utéci. Nebývá naší oblíbenkyní. Často si s ní ani nevíme rady. Jak bychom také mohli? Většinou na ní nejsme nikdo z nás zvyklí. Od dětsví jsme obklopeni mnoha lidmi, přáteli, později partnery a tak na ní vlastně vůbec nezbývá čas. Snad až na pár hodin týdně, kdy ji doslova vyžadujeme a pak utíkáme kamkoliv, kde bychom mohli být chvíli sami. Ale skutečná samota a její přijetí do našeho života znamená něco jiného...

 

Lidé, kteří si připadají neschopní zvládnout svůj život sami se samoty velmi bojí. Nevěří si a jsou často neotřesitelně přesvědčeni, že ke skutečnému životnímu štěstí potřebují někoho dalšího. Pokládají se za oběť vnějších okolností a často bohužel ani nejsou schopni vidět, jaké jsou jejich skutečné možnosti a už vůbec si nepřipustí, že jsou sami "tvůrci" svého života a současných okolností. Pak jsou strachem ze samoty schopni udělat cokoliv, jen aby se jí obloukem vyhnuli a hledají všelijaká rozptýlení. A mnohdy také, bohužel, i když mají ve vztahu potíže a ten v mnohém neodpovídá jejich přání, přes to v něm i nadále zůstávají a hledají různé kompromisy právě jenom proto, aby nemuseli být sami. 

 

Proč se ale samoty tolik moc bojíme? Čím nás ohrožuje? Běžně se v životě snažíme mnoho věcí raději nevidět a nepřipouštět si je. Vše, co se s vypětím všech sil snažíme někdy i mnoho let přehlížet, se v samotě začne klubat napovrch. Potlačené bolesti, úzkosti a strachy se začnou ozývat čím dál hlasitěji a žádají si naší pozornost. A v takovém případě máme možnost volby. Buď se můžeme té výzvě postavit čelem a nebo před ní raději utečeme. Mnoho z nás pak neustále "přebíhá" z jednoho vztahu do druhého, jen aby nebyli sami. Takové vztahy jsou však založené pouze na jediném... na závislosti a snaze udržet si partnera co nejdéle pouze ze strachu.

 

Jaká je ale skutečná výzva samoty?

 

V životě se dostaneme do bodu, kdy před samotou už nelze dále utíkat. Je třeba se k ní postavit čelem a příjmout ji. Neznamená to ale však, že by se z nás měli stát samotáři či poustevníci a že bychom museli prožívat nějakou trýznivou samotu a muka s ní spojená. Přijetí samoty v našem životě je ve skutečnosti jen krokem ke svobodě! Kdykoliv se nám tedy naskytne možnost, je pro náš život i štěstí velmi vhodné si samotu naplno prožít, procítit všechny pocity s ní spojené a tím ji naprosto přijmout se vším, co s sebou přináší. Využijte maximálně veškerý možný čas, kdy můžete být sami se sebou a přivítejte samotu do svého života. Když to dokážete a vydržíte počáteční nepříjemné pocity či úzkost, zanedlouho se pocit osamění zcela vytratí. 

 

A dokonce možná najdete v té samotě zalíbení. Budete šťastní se svou samotou a sami se sebou. Dokážete se pak těšit ze své samoty stejně tak jako z času stráveného s partnerem či přáteli. Budete jen sami se sebou a v tom přijetí najdete svůj, možná dávno ztracený pocit klidusvobody. Nebude Vás totiž již k ostatním přitahovat strach ze samoty ani závislost, která se ze strachu rodí. Budete volní...svobodní a šťastní prostě jen sami se sebou! Zjistíte, že jste si sami těmi nejbližšími přáteli, že jste si sami svým ideálním partnerem. A to je velmi důležité pro Vaše skutečné životní štěstí. Dokud totiž budeme ve slepé závislosti věřit, že nás jedině druzí mohou učinit šťastnými svou přítomností v našem životě, budeme se pouze neustále dokola obelhávat a životního štěstí nikdy nedocílíme.

 

Jedině tedy skutečné přijetí své samoty a sebe samých jako skutečných mistrů a tvůrců svých životů můžeme nalézt pravé životní štěstí. To vědomí, že jen my sami si tvoříme vše kolem sebe, že jen my můžeme změnit ve svém životě to, co se nám nelíbí a také to, že nejsme pouze oběťmi vnějších okolností vede ke svobodě a opravdové radosti ze života! Samota přináší úlevu, svobodu, poznání sebe samých a také hluboké procitnutí. Samota je dar, který čeká, až jej přivítáme ve svém životě a dovolíme mu nás obdarovat. 

 

Není tedy třeba už dál utíkat, není se čeho bát. Samota přichází, protože nám chce pomoci. Její síla nás může dovést opět k sobě samým a pomůže nám znovu se otevřít své vlastní síle, kterou jsme mnohdy za dlouhá léta zadusili pod tíhou svých strachů a vlastní nedůvěry v sebe. Samota léčí. A tak když se jí otevřete, možná to bude chvíli nepohodlné, ale zanedlouho přijde okamžik, kdy Vás zaplaví radost a uvolnění. Už Vám nebude vadit, že jste sami. Už nebudete nikdy závislí. Budete konečně moci jen šťastně a radostně žít! 

 

A proč? Protože se už nebudete bát být sami... :) Strach Vás už nebude ovládat. A to je také základem pro zdravý, láskyplný, na vzájemném sdílení založený vztah bez závislosti...

 

S láskou a úctou,

Monika Zieneckerová

Monika Zieneckerová

FOTOOBRAZY Monika©