Tajemství našich vztahů

 

Držení za ruce

 

Všichni po něm toužíme. Přejeme si být jeho součástí. Bez něj nejsme celiství...

A co že si tolik přejeme? O čem to tak sníme? O vztahu... ale víme, co je skutečnou podstatou našich vztahů? 

 

Vztahy jsou neoddělitelnou součástí našeho života. Ať již ty rodinné, přátelské či pracovní. S ostatními prostě neustále propojujeme a sdílíme svůj vlastní život. A vztah s naším partnerem je pro nás většinou tím nejdůležitějším, intimním, dávajícím lásku, pocit jistoty, stability, zázemí a do určité míry také jakousi identitu. 

 

Jsme-li totiž ve vztahu, získáváme status... zadaná, zadaný a jsme tak celistvější. Partner nám přeci doplní onu "chybějící" část a cítíme se tak hned mnohem lépe. Jsme tedy toho nedílnou součástí a vše je krásné, téměř jako z pohádky. Avšak mnohdy pouze do jistého okamžiku. Tehdy často zjišťujeme, že se naše představa o našem miláčkovi poněkud liší od skutečnosti. Jak jen je možné, že je v mnohých ohledech tolik jiný než v našich představách, očekáváních?

 

Právě ona očekávání jsou totiž v našich vztazích hlavním problémem. Bohužel stále ještě často věříme, že partner je hlavním strůjcem našeho osobního štěstí. Vždyť on je přeci tím, kdo nás má činit šťastnými a spokojenými, to on jediný nás může zahrnout láskou. A pokud se najednou začne chovat jinak, než jsme si vysnili, vzniká problém. Málokdy dokážeme přijmout a pochopit skutečnou příčinu, proč nám vstoupil do života a jakým způsobem nás může posunout kupředu. Místo abychom se snažili pochopit ono "zrcadlení", které mezi námi probíhá a tím se poučili a objevili mnoho nového o sobě samotných, často raději opouštíme tento vztah s vírou, že jinde nás čeká více štěstí a naplnění našich představ. Jelikož jsme ale v předchozím vztahu nedokázali plně přijmout a zpracovat zkušenost, která nám byla nachystána, přitáhneme si pravděpodobně partnera podobného, ktery "kopíruje" zvyky toho předchozího. To jen proto, abychom se znovu podívali sami sobě "do tváře" a pochopili, co je třeba.

 

Partnerství vznikají a zanikají, pokud si partneři v určité chvíli již beze zbytku "předali, co měli". Pak vstupuje do našeho života někdo nový a společně s ním nové období vlastního poznávání. Neboť to je skutečnou podstatou našich vztahů. Partner je zde proto, abychom mohli poznávat a objevovat sebe samotné. Vše ostatní, jako je vzájemné sdílení, láska a něžnosti, pocit jistoty a zázemí, děti a rodina, jsou příjemnými dalšími "produkty" našich vztahů, našeho života. 

 

Pokud dokážeme pochopit a plně přijmout vše, co nám partner "zrcadlí", pak zcela pochopíme, že své vlastní štěstí si tvoříme vždy jen my sami. Vše, co je nám skrze něj projeveno už od té chvíle vnímáme jako velký dar. Cokoliv, co se nám nelíbí, co nám ubližuje, ale i opačně, vše krásné a našeho obdivu hodné je někde ukryto v nás samotných. A díky lidem v našem okolí, díky našemu partnerovi, který je nám nejblíže, můžeme toto vše rozpoznat a vhodně zpracovat. Posunout se tak, povyrůst na své vlastní příčce osobního rozvoje a pozvednout své vědomí o životě, jeho zákonitostech a dokonalé harmonii. Neboť nic se neděje jen tak. Vše má svůj důvod. A v životě platí především jediné:

"Jak uvnitř, tak vně... " :)

 

Buďme tedy vděční za lekce, které s sebou lidé kolem nás přinášejí. Jsou tu pro naše nejvyšší dobro. Jsou našimi učiteli. Dokáží z nás "vytáhnout" i velmi dobře ukrytá, léty pohřbená nezpracovaná témata, bolístky i traumata, která chtějí "vyčistit". A to je cestou k osvobození se. A jak se říká: ,,Učitel přijde, je-li žák připraven" platí i v případě našich vztahů. 

 

Spolu s tímto přijetím a pochopením také odcházejí všechna naše očekávání. Už nelpíme na chodu děje. Není třeba nic očekávat. A pak ve chvíli, kdy v našem nitru vše dozraje, dokážeme být naprosto šťastní bez ohledu na vnější okolnosti. Náš úhel pohledu je zcela jiný. Vše, co k nám společně s našimi vztahy přichází je zcela nezatíženo obviňováním druhých. Jsme pevně ukotveni ve vědomí: "Jen já sám/a jsem strůjcem svého štěstí..." :) Druzí jsou pouze "špouštěči" a projekcí informací, které nosíme sami v sobě. Proč bychom se tedy ještě měli někdy na někoho zlobit? Vždyť nám prokazují úžasnou službu... díky nim poznáváme sebe samotné a můžeme vyléčit všechna stará zranění.

 

Přívítejte tedy ve svém životě každého člověka, každou zkušenost i každou emoci s tím spojenou... tím se léčí vše, co volá po uzdravení...

 

FOTOOBRAZY Monika© vhodné pro zlepšení našich vztahů - Bratři, Špačník, Společně, Spřátelené

 

S láskou a úctou,

Monika Zieneckerová

FOTOOBRAZY Monika©