TEN PRVNÍ KROK ... 

 

První krok

 

Vím … všem nám je to už dávno přeci tak důvěrně známé …

 

Je jen přeci třeba v životě udělat ten PRVNÍ KROK!
Tak radí všechny knihy a průvodci.
Nic víc nemusíme!

 

Myslím, že každý, kdo se s čímkoliv ve svém životě trápí a potýká toto dobře ví a zná.
Ale … proč jej tedy neučiníme?

 

Při svém cestování stopem po části evropy jsem narazila na sdělení, které velmi jasně a výstižně hlásalo:
„ŽIVOT JE HRA!“  ... tehdy ve městě Niš - Srbsko

 

Dnes jsem ale asi poprvé skutečně pochopila, co je tím myšleno.

 

A to jsem z této cesty již dávno zpět a současně jsem si DOVOLILA podniknout cestu „novou“.
Věděla jsem, že aby člověk mohl tu HRU hrát, musí nejdříve znát její pravidla!
Bez nich jednoduše nelze hrát!
A ta zní nakonec zcela jednoduše … prostě JDI A HRAJ!
To pravidlo zní: VYKROČ!

 

NIC VÍC …
Jen je prostě třeba UČINIT TEN PRVNÍ KROK a postupně s těmi dalšími jít tam, kam nás život směřuje. Bez ohledu na to, jak „bláznivé“ či nejisté se nám to může zdát!
My neznáme „cíl“ cesty.
Dopředu ani nemůžeme. Myslíme si, očekáváme a domníváme se. Tak to ale musí být. Jinak bychom přeci bez těch našich „očekávání“ neměli žádnou motivaci vůbec „vystrčit paty“ :)
Ale nakonec se vše pravděpodobně ukáže být zcela jiné.
Jenže, kdo tvrdí, že HORŠÍ? :)
Snad jen naše mysl dokáže tak dobře našeptávat ty neustálé toky myšlenek plné strachu z neznámého.

 

My ale můžeme ve skutečnosti jen težko vymyslet s těmito svými omezujícími myšlenkami „zábavnější a smyslupnější hru“ než život sám!

 

On, nezatížen OMEZENÍMI A STRACHY „ZE ŽIVOTA“ jednoduše tvoří. A proč?
Pro nás? Pro lidstvo? Pro „chod a smyslupný řád“ celého vesmíru?

 

Nevím, asi. Ale vím, že tvoří. A že nás na každém kroku umí překvapit!
Tu cestu pro nás již dávno přichystal!
A tak … není snad toto hlavní PODSTATOU ŽIVOTA?
ABYCHOM BYLI PŘEKVAPENI? ABYCHOM SE RADOVALI? ABYCHOM POZNÁVALI?
Život, sebe samé, svá přání, touhy ...

 

Proč bychom pak cítili to vzrušení a radost z NOVÝCH ZÁŽITKŮ?
Proč se tedy tešíme na místa, na kterých jsme nikdy nebyli, které vlastně vůbec neznáme?
Proč se těšíme na zážitky, které jsme nikdy nezažili?
Proč z toho všeho máme tak dobrý pocit? Proč bychom se tedy na to vše tolik těšili?

 

A jsme – li v životě ještě odvážnější, třeba učinit krok, který nás třeba i děsí, jsem přesvědčena, že tím větší váhu ve skutečnosti má! Tím více nám může přinést.

 

S každým tím dalším krokem totiž postupujeme po té cestě a BEZ ZVLÁŠTNÍHO ÚSILÍ tak prostě nacházíme postupně vše, co je na ní připraveno!
Proto se ne nadarmo říká, že se vše ukáže v TEN PRAVÝ ČAS!
ANO … protože vše se před námi zjeví až ve chvíli, kdy ujdeme dostatečně dlouhý kus cesty ke každému tomu bodu. A tam? Najdeme to, co na nás čeká. A zase jdeme dál, dál a dál … a nacházíme to pravé v pravý okamžik. Na každé té části cesty. Není možné NIC minout.

 

A tak se vše postupně, s KAŽDÝM TÍM DALŠÍM KROKEM SAMO UKAZUJE!

 

V tom je dle mého ta skutečná podstata a především pak KRÁSA ŽIVOTA!
V tom osobně spatřuji jeden z největších darů, který mi byl dán.
Pochopit to …
A tím jednoduše získat VÍRU. Ne snad ani v to, že získám vše, co jsem si před tou cestou jen dokázala představit.
ALE VÍRU V TO, že to MÁ SVŮJ SMYSL a že možná získám, objevím daleko víc,
než jsem si na začátku vůbec uměla představit!

 

Pravidlo tedy zní … JDI A HRAJ!
JDI! JEN VYKROČ!

 

Začni prvním krůčkem, atˇsebevíce nejistým a pokračuj už jen vpřed!
ONO SE NĚCO STANE!
Vždy se něco stane. To je myslím TA NEJVĚTŠÍ JISTOTA, KTEROU MÁME!

 

A nám nezbývá než VĚŘIT … VĚŘIT, ŽE TO, CO NAJDEME NA SAMÉM „KONCI“ TÉ CESTY BUDE DALEKO KRÁSNĚJŠÍ A „VĚTŠÍ“,
než jsme si jed dokázali představit … :)
Sama osobně spatřuji dokonalost už „jen“ v tom, že s každým krokem lépe poznávám sama sebe.
A co je v životě víc, než se důvěrně znát?

 

Jenže … když ty kroky neučiníme, NESTANE SE NIC.
A především pak, MY SE NIKDY ANI NEDOZVÍME,
CO JSME NA TÉ CESTĚ VŠECHNO MOHLI OBJEVIT …

 

A věřte mi. Nyní, kdy jsem sama, daleko od domova, od všeho důvěrně známého, daleko od svým nejbližších milovaných, ve zcela odlišném kulturním prostředí … jednoduše tam, KDE JE PROSTĚ VŠE JINAK, JEN SAMA SE SEBOU, vím, o čem mluvím.

 

S každým krokem ČLOVĚK JEN ZÍSKÁVÁ!
Co?
Každý NĚCO JINÉHO!
Ale vždy, VŽDY JEN TO, CO VE SVÉM ŽIVOTĚ SÁM POTŘEBUJE!
Ale za všech okolností je to jen a jen LEPŠÍ!
Protože ať už NAJDETE COKOLIV, VĚŘTE MI, ŽE TO PRO VÁS BUDE NESMÍRNĚ OBOHACUJÍCÍ …

 

S láskou a úctou,

Monika Zieneckerová

Monika Zieneckerová