"Zakleté" srdce

 

zakleté srdce

 

Pětidenní seminář na téma starých zranění srdce mi přinesl mnohá zajímavá zjištění. Avšak jedno, to nejdůležitější, pro mě bylo zároveň nejpřekvapivější … i když to vše vlastně dávno vím … :)

 

Ale hezky od začátku.

Na ryze „ženský“ seminář zaměřený na „léčení“ starých, hluboce usazených bolestí spojených s otcem jsem se moc těšila. Především a právě proto, že byl ryze ženský a pro mě v této podobě nový. I když byli v centru současně i muži, kteří však procházeli svým uzavřeným seminářem v druhé části budovy. Nakonec se mi skutečně jen a jen potvrdilo, že ta čistá ženská energie, která se při semináři násobila, s přibývajícími dny rostla a kumulovala, působila skutečně více než blahodárně. A my všechny zůčastněné jsme si ji dosyta „vychutnávaly“ … :)

 

Od samého začátku, tedy od první chvíle v meditačním centru, jsem se zaměřila na sebepozorování. Tedy, jak na mě veškeré okolní vjemy zapůsobí. Velmi brzy po mém příjezdu do velmi rozpustilého a uvolněného prostředí se mé ego začalo pomalu a zlehka ozývat. Chaoz, který v tom pro mě cizím prostředí hromadného setkávání na první dojem působil zapříčinil nutkání vrátit se z tohoto místa na moravském venkově zase pěkně zpět do svého „pohodlného“ života. Ale když si uvědomujeme své ego a jeho působení, které je „živo“ právě ze strachu a velmi často nám našeptává: ,, Uteč! Nechoď tam! Nedělej to! Zůstaň raději pěkně doma!“ , můžeme na tyto jeho aktuální podněty také pěkně v klidu reagovat. Uvědomujeme si totiž, že žádné „paniky“ není třeba.
Je to jen něco nového, jiného a námi zatím nepoznaného. Neznamená to však, že špatného!

 

Vědomě jsem si tedy „prošla“ tímto stavem, který v mém případě netrval déle než prvních pár minut. Postupně se vytrácel a slábnul a na jeho místo začala nastupovat zvědavost. Seminář podobného typu a v prostředí OSHOVA meditačního centra byl mou první zkušeností. A zanedlouho opět sílila důvěra v životní proces i místo samotné spolu s tím, jak jsem se seznamovala s dalšími účastnicemi i místními „zvyky“.

 

Po prvotních „úprkových“ myšlenkách se z pobytu nakonec vyklubalo přesně to krásné, co jsem od svého rozhodnutí účastnit se semináře předpokládala. Přes veškerý zdánlivý zmatek v celém domě zaměřeném na osobní rozvoj panoval ve skutečnosti mír a klid. Již sama izolace, v níž se člověk svobodně rozhodne strávit nějaký čas mimo vše důvěrně známé a „běžné“ je nad míru léčivá. To jsem si plně uvědomila opět až po opuštění centra. Narozdíl od týdenního pobytu ve tmě, po kterém jsem se neskutečně těšila „tam ven“ plná nové inspirace, sil a chuti do života, jsem zde cítila chuť zůstat déle. Pár dní stačilo k naprostému uvolnění skrze meditace, tance, zpěv a sdílení. Pocit rodinné sounáležitosti byl velmi patrný … a příjemný :)

 

Dech beroucí byl návrat do „běžného života“ zpět domů po milé dálnici se známým označením D1. Zdálo se, jako by ten tam byl hluboký klid a mír, který se v nás všech na semináři za těch pár dní probouzel a rozvíjel jako květ lotosu.

 

Každý den jsme se od samého rána pilně věnovaly svým tělům. Skrze občas fyzicky velmi náročné meditační techniky jsme vnímaly svá těla a jejich silně pulzující energii z toho pohybu. „Dynamická“ meditace dle OSHA pro mě byla něčím zcela novým a její pojmenování je zde skutečně na místě. Ta dynamika dohnala mé tělo k slzám radosti nejen z toho, že je konec této meditace a já „to opět přežila“ :) , ale především z té čiré radosti BYTÍ! Snad nikdy před tím jsem tak nepocítila své tělo. Každý jeho sval, tlukot srdce, které přímo „hřmělo“, ta radost z pobytu ve svém těle se jednoduše uvolňavala až v extázi. Nikdy jsem ještě „nežila“ tolik ve svém těle, jako právě v těchto úžasných okamžicích. Vibrovalo energií, která byla těmi náročnými technikami dohnána ke svému maximu … ááááá, jaká to nádhera! :)
Naproti tomu i techniky jemné v každé z nás postupně vyvolaly velkou euforii. Něžná hudba, která provázela i meditační techniky, se chvílemi jakoby prolínala každou buňkou těla a přirozeně z nich „vytahovala“ emoční zranění. Chvílemi se tak se linul místností nářek tak silný, že nebylo možné „vzdorovat“. Staré křivdy, bolesti a nezpracovaná ženská témata „naskládaná“ po generace se postupně uvolňovala. Chvílemi jsme plakaly jako ženy, chvílemi vzlykalo naše zraněné vnitřní dítě.

 

Opět jsem se během konrétních technik vrátila velmi silně zpět do dětství a probrečela se smutkem ze samoty a prázdnoty, který tak silně, jak jsem tam pochopila, stále ještě tak silně ovlivňuje mou skutečnou vášnivou povahu. Jako malé dítě jsem se opět viděla jako snůžku bolesti a neštěstí utápějících se v nekončících slzách. Pozorovala jsem sama sebe a své chování, které plně projektovalo mé zkušenosti z dětsví. Už dlouho jsem necítila potřebu uvolnit tak velké množství slz, jako právě tady. A spolu s nimi také velké množství stále ještě hluboko usazené bolesti. Ale úleva, která následovala, byla obrovská, radostná … :)

 

Proudy energie prýštící při společném tanci, při kterém jsem se se šátky na očích věnovaly pouze každá sama sobě a svým pocitům, působily jako balzám na všechny bolesti. Třicet žen tančilo v té prostorné místnosti za letního vánku ve svém vlastním rytmu, dle svých potřeb a tužeb a vznikala tak jakási magie tvoření. Rytmy se prolínaly jeden v druhý a naše těla se vlnila, skákala, skotačila i dupala … vše tak, jak samo přicházelo.

 

Krásné společné procházky do přírody postupně otevíraly poklady dávání a přijímání. To, jak jsem do této chvíle vnímala lásku, se zde ještě více prohloubilo a umocnilo. Naprosto reálně jsem ji dokázala zaznamenat vyzařující z každého kamene, stromu, stébla trávy. Jednoduše z každého listu se lynula LÁSKA a já v té otevřenosti ji byla schopná PLNĚ VNÍMAT, cítit i přijímat a opět dávat. A právě v tomto „kouzelném“ okamžiku přišlo mé největí poznání. Uvědomila jsem si, že naše SRDCE NEJSOU ZAKLETÁ a to ani pod tíhou té největší bolesti. Důvod toho, proč nedokážeme plně MILOVAT A CÍTIT BEZPODMÍNEČNOU LÁSKU  VŠUDE KOLEM je ten, že si to pouze NEDOVOLÍME!!!

 

Často si ji totiž JEN NEdovolíme přijímat! Ona je jednoduše a neustále všude kolem nás! Ale nejsme schopni JI ZACHYTIIT. A to jen proto, že si ji NEDOVOLÍME PŘIJMOUT! Zajděte si do přírody a otevřete se PŘIJÍMÁNÍ! Uvidíte, co se stane! :) Jste totiž ÚŽASNÍ A DOKONALÍ takoví, jací jste a LÁSKU SI NEMUSÍTE ZASLOUŽIT! Pouze si ji DOVOLTE PŘIJMOUT. Vše, co Vás v přírodě obklopuje, je plné té lásky. Bezpodmínečné a stálé. Připravené vyživit Vaše SRDCE. Jen se jí otevřete a vnímejte. Uvidíte, že Vás „ta síla“ dožene k slzám … těm šťastným“ :)

 

Tedy jednoduché a prosté. Jen se otevřít přijímání. I když to však mnoho z nás ví, jsou situace, kdy se pravděpodobně nelze, či jen velmi těžko lze otevřít a skutečně vnímat. Jsem přesvědčená, že právě zklidnění, napojení se na své tělo, na „svůj zdroj“, na vnitřní klid a mír dopomohlo tomu, že jsem byla tentokrát tak INTENZIVNĚ SCHOPNÁ VNÍMAT VŠE KOLEM SEBE A DOVOLIT SI PŘIJMOUT LÁSKU. Během těch pár dní se sebou jsem totiž přijmula plně i sebe samu. Ve své ryzí podobě. Nic jsem od sebe neočekávala, jen jsem „BYLA“. Pouze jsem se vnímala. A cítila se velmi zklidněná, uvolněná. Doporučuji i Vám pár dní pro sebe, v klidu, izolaci. Není kam spěchat. Nic nám neuteče. Naopak, právě v tom uvolnění a odpočinku se skrývá ten největší potenciál … :)

 

Celý ten pobyt nejen mezi báječnými ženami tedy střídaly zážitky plné projevujících se starých bolestí a absolutní radosti ze života! :) Pro mě osobně byl tento seminář především OSLAVOU! Oslavou života v mnoha jeho podobách! Oslava plná BYTÍ, LÁSKY, VDĚČNOSTI I RADOSTI, SDÍLENÍ A NOVÝCH PŘÁTELSTVÍ. Každá chvíle byla požehnáním. V každém okamžiku jsem směla opět lépe poznat samu sebe skrze prožitky, ostatní ženy a jejich věrné zrcadlení, v němž jsem se mohla tváří v tvář spatřit. Celý seminář byl tedy požehnáním a plný neustále, nevyčerpatelné HOJNOSTI.

 

Pobyt v meditačním centru, který mě přiblížil mé ženskosti a dovolil mi opět nahlédnout daleko intenzivněji do svého vnitřního světa.

 

Při krásném nočním rituálu na rozloučenou jsme prolnuli energie ženské s mužskými. Za pomoci fialového plamene a bohyně milosti Kuan Jin, které jsem v duchu požádala o pomoc, se nám věřím podařilo očistit nejen naše srdce a otevřít je jeden druhému, ale snad se pročistili i některé dávné karmické zkušenosti. Věřím, že co mělo „odejít“, odešlo. A také co mělo přijít, přišlo. Již při samotném rituálu a „posvátném“ zpěvu jsem cítila jakési vlny „energií“ v těle, jako nikdy před tím. Jasně jsem vnímala, jak skrze mé nohy a ruce „cosi“ prochází. Celé mé tělo jemně brnělo v určitých „vlanách“ a přitom jsme se jen zlehka pohupovaly jedna vedle druhé v kruhu, v němž jsem se držely za ruce.

 

A jak vím, že se na rituálu ocitla bohyně milosti a fialový plamen?

Přesto, že nikdo něvěděl o mé prosbě o pomoc, v duchu jsem ji během rituálu vyslovila. Vzpomněla jsem si na krátkou větu z knížky o fialovém plameni, kterou jsem intuitivně cítila, že si mám vzít s sebou. Ta věta dovoluje otevřít se právě jeho očistné síle. A v tu chvíli jsem si ji vybavila tak jasně. Tušila jsem, že to má svůj důvod. Stejně tak bohyně milosti mi vytanula na mysli při pohledu na dva kruhy, jeden tvořený muži uvnitř a druhý ženami vně. Zdálo se mi, že je třeba  milosti pro nás všechny. A druhý den při posledním vzájemné sdílení naší ženské skupiny se jedna svěřila, že během rituálu jasně viděla proud fialového světla směřující do samého středu kruhů, který tvořit kotlík s ohněm, jež představoval „rodinný krb“, nejen mateřskou lásku, pečující i dávající. A také ze světla vystupující „bílou siluetu“, která dle ní byla zcela jistě ženskou, nějakou bohyní … :)

 

Kuan Jin

Bohyně milosti Kuan Jin

 

Ta slova pro mě byla jako „zpráva“. Jako by mi skrze tuto krásnou ženu a její sdělení o tomto „vidění“ vzkázali: „Zavolala jsi nás a my jsme přišli pomoci Vaší skupině, Vašemu rituálu a pomohli jsme Vám očistit, co bylo třeba. V lásce a míru … „ :) A já byla nesmírně vděčná. Za možnost být toho součástí. Za to, že jsme na to nebyli sami. Za pomoc, která je nám všem neustále nablízku a připravená pomoci, když si požádáme. Ta, která byla přítomná po celý čas semináře. „Nezpůsobila“ jsem to já. Byla jsem tehdy prostředníkem k tomu, aby se tak mohlo uskutečnit. A jiná žena zase k tomu, abych se dozvěděla, že se tak skutečně stalo … :) A každý z nás tam měl své nezastupitelné místo, věřím „svůj tajný úkol, poslání“. A já děkuji sobě i všem z celého srdce …

 

Tedy … těch pár dní bylo skutečně „objevných“, sladkých, „temných“ i tvořivých, plných ženských léčivých energií, sebepoznávání, zpěvu, hudby a tance, radosti i bolesti, překvapivých, nových, dosud nepoznaných. Jednoduše krásných … tak, jako ŽIVOT SÁM … :)

 

 

Děkuji báječným lektorkám Eli, Míše a též Igorově meditačnímu centru za "azyl" na těch pár krásných dní :)

Též děkuji skvělé kuchařce Lidunce a jejím pomocníkům, kteří kouzlili v kuchyni báječná vegetariánká lahodná jídla.

A nejen za to ... :)

A děkuji krásným ženám, přítomným bohyním, které jsem směla poznat ... :)

 

 

S láskou a úctou,

Monika Zieneckerová

Monika Zieneckerová